Neslyšící nebo lidé se sluchovým postižením?

V České republice žije přibližně 500 000 lidí, kteří mají nějaké postižení sluchu. Někdy se o nich mluví jako o “neslyšících”, jindy o “sluchově postižených”. Jak je to správně? V tomto článku bychom chtěli upozornit na nejednotnost v terminologii užívané v praxi a také na to, že trendem je zaměřit se nikoliv na škatulkování osob, ale na způsob komunikace. A to promítnout do názvu poskytovaných služeb a opatření.

Problém první: kam kdo patří?

V odborné literatuře, zaměřenou na lidi, kteří mají nějaké postižení sluchu, nejčastěji najdeme označení osoby se sluchovým postižením jako obecné a zastřešující, zahrnují podskupiny lidí: 

• nedoslýchavých

• ohluchlých

• neslyšících

Tato klasifikace vychází z velikosti sluchové ztráty, dále je každé skupině je přisuzován i prototypický preferovaný způsob komunikace. Odpusťe, pokud se dopouštíme mírných zjednodušení, které nám pomůže dostat se rychleji k podstatě:

Za nedoslýchavé a ohluchlé se považují lidé, pro které je mateřským jazykem čeština, protože češtinu někdy nebo alespoň v nějaké míře mohli slyšet či díky kompenzovaní sluchu aktuálně slyší, a tak si ji osvojili: přestat slyšeli např. až v dospělosti, nebo mají sluchadlo, které jim umožňuje slyšet a mluvené řeči rozumět. Pokud něco sdělují, tedy produkují nějaký projev, nejčastěji mluví. Jejich hlas může (ale nemusí) znít trochu zvláštně. Pokud informace přijímají, tedy pokud někdo mluví na ně, nebo jsou např. na konferenci, potřebují mluvenou češtinu buď zesílit, nebo napsat, tzv. vizualizovat, tedy smyslově zpřístupnit, protože zesílení jim nestačí pro porozumění.

Za neslyšící jsou považování lidé, kteří v komunikaci dávají přednost českému znakovému jazyku (ČZJ). Do této skupiny patří lidé, kteří většinou neslyší žádné zvuky a ani nikdy žádné zvuky neslyšeli, a proto komunikují jazykem, který je jim smyslově přístupný, jazykem znakovým. Znakové jazyky včetně toho českého jsou přirozené jazyky, které slouží k plnohodnotné komunikaci neslyšících.

Ještě poměrně nedávno bylo běžné používat přídavné jméno Neslyšící s velkým N, které sloužilo k označené sounáležitosti s komunitou; jazykovou a kulturní menšinou Neslyšících.

Dále máme např. uživatele kochleárního implantátu, kteří mohou mít i velkou sluchovou ztrátu kompenzovanou tak, že mohou komunikovat v porozuměním v mluvené češtině, zároveň ale v určitých životních situacích či obdobích preferují komunikaci v českém znakovém jazyce.

Toto je tedy problém první. Každý člověk je jedinečný, a tak je složitější v praxi říci, kdo do které kategorie patří a jak bude potřebovat komunikovat.

Problém druhý: nejednotné užívání v praxi

Navzdory existující terminologii se ale v praxi setkáváme s tendencí používat pro všechny osoby “sluchově postižené” termín „neslyšící“, pravděpodobně ve snaze vyhnout se negativní konotaci slova “postižený”. Máme:

• zákon č. 384/2008 Sb. o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých, který ve dále specifikuje, že je určen celému spektru osob se sluchovým postižením, 

• veřejnoprávní televize upozorňuje na pořad s titulky pro neslyšící,

• organizace označující se jako organizace “neslyšících” (např. Česká unie neslyšících), na jejich stránkách nalezneme informaci, že poskytují služby pro sluchově postižené.

Dále najdeme:

• titulky označené zkratkou SDH, tedy, deaf and hard of hearing - tzv. titulky pro neslyšící a nedoslýchavé,

• organizaci Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel, vydala Memorandum o přístupnosti k informacím pro lidi se sluchovým postižením,

• nebo organizaci Svaz neslyšících a nedoslýchavých, na jejíchž stránkách nalezneme informaci, že poskytují služby pro pro sluchově postižené.

Jak to má být správně?

Označení “lidé se sluchovým postižením” i “neslyšící” je potřeba vnímat jako v určitých kontextech rovnocenné pojmy, neboť “neslyšící” pro označený celé skupiny lidí se sluchovým postižením se v praxi v tomto významu objevuje, patrně ve snaze vyhnout se označení “postižení”, které má negativní konotaci. 

Může to sice někdy způsobovat mírný zmatek, ale zkrátka to tak z výše uvedených důvodů je a je tedy jen potřeba počítat s tím, že někdy se může celou skupinu označovat “lidé se sluchovým postižením” jindy je pro stejný význam použito “neslyšící”. A že někdy “neslyšící” může znamenat “neslyšící uživatele českého znakového jazyka” :-)

Mnohem důležitější – a také globálním trendem – je snaha nezabývat se tolik přemýšlením, do jaké kategorie kdo patří, měli bychom přemýšlet o komunikačních potřebách celé skupiny, tedy službách, které budeme nabízet, které komunikační potřeby naplňují a označovat služby podle toho, jak vypadají, ne pro koho jsou.

Tedy nahradit názvy služeb a opatření jako je: tlumočení pro neslyšící, titulky pro sluchově postižené, simultánní přepis pro ohluchlé, indukční smyčka pro nedoslýchavé atd. názvem, který určuje, jakou komunikační potřebu naplňuje, např.:

• tlumočení / překlad do českého znakového jazyka / informace v českém znakovém jazyce

• simultánní přepis mluvené češtiny / přepis audio stopy do textu

• popisné titulky

• indukční smyčka pro zesílení zvuku

Tým Deaf Friendly se zaměřujeme na služby v oblasti přístupnosti informací do českého znakového jazyka, spolupracujeme ale s dalšími odborníky, titulkáři, simultánními přepisovateli, UX designéry webů a dalšími, kteří poskytují i další služby. Dokážeme tedy poskytnout služby či konzultace v oblasti přístupnosti pro neslyšící komplexně a zajistit pro vás služby, které pokrývají komunikačních potřebách celé skupiny osob se sluchovým postižením. Úvodní konzultace je zdarma. 

Autor: Kateřina Pešková

Text byl konzultován s Mgr. Radkou Novákovou, Ústav bohemistiky pro cizince a komunikace neslyšících FF UK. 

Doporučené zdroje:

Hrubý, J.: Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu (1. a 2. díl) 1997, s. 31

Jazyky v komunikaci neslyšících: český znakový jazyk a čeština. Praha: Karolinum, 2018.

Macurová, A. K jednomu pragmatickému aspektu komunikace v českém znakovém jazyce. Speciální pedagogika 30, 2020, 3-4, s. 227-237

Memorandum o přístupnosti osob se sluchovým postižením organizace ASNEP 

Portál pro autory sylabů a výukových materiálů, lektory a studenty českého znakového jazyka: Co víme o neslyšících lidech a jejich jazyce?

Spolek uživatelů kochleárního implantátu (odkaz na web)