Čeština jako nemateřský jazyk neslyšících
V tomto článku, který vznikl na základě příspěvku na konferenci Jak na přístupnost pro osoby se sluchovým postižením (18. 9. 2023) Mgr. Radky Novákové, se dozvíte, že čeština není mateřským jazykem většiny českých neslyšících a že český znakový jazyk není závislý na češtině. A také zjistíte, že přestože si neslyšící mohou česky psané texty přečíst, neznamená to, že čtenému všichni dobře rozumí.
Mgr. Radka Nováková, foto: Jaroslav Klein (ASNEP)
Dříve než se dostaneme k tématu, je potřeba mít jasno v tom, o kom mluvíme, když mluvíme o neslyšících uživatelích českého znakového jazyky a v čem se jejich komunikace liší od dalších lidí, kteří mají nějaké potíže se sluchem.
Osoby se sluchovým postižením: lidé ohluchlí, nedoslýchaví a neslyšící
Lidé, kteří neslyší, nebo neslyší úplně dobře, patří do skupiny osob se sluchovým postižením. Jedná se o velmi různorodou skupinu. Nejde jen o to, že každý z těch lidí (ne)slyší stejně, jde o komunikační potřeby, podle kterých je můžeme rozdělit do 3 základních skupin:
První skupinou jsou lidé, kteří využívají nejrůznější technické pomůcky zesilující zvuk či úpravu komunikačního prostředí, díky kterým mohou rozumět, co se říká: může se jednat například o zesilovače zvuku (např. indukční smyčku), sluchadla, kochleární implantáty, komunikaci tváří v tvář s pečlivou artikulaci v tichém prostředí, odezírání aj. Nejčastěji jde o lidi nedoslýchavé.
Druhou skupinou jsou lidé, kteří, když oni sami něco někomu sdělují, mluví, ale při percepci, tedy když někdo říká něco jim, nerozumí dobře ani s výše zmíněnými technickými pomůckami či upraveným prostředím a potřebují češtinu vizualizovat, tedy řečené napsat, např. formou titulků, nebo služby simultánního přepisu. Nejčastěji se jedná o lidi, kteří jsou tzv. nedoslýchaví, nebo lidé ohluchlí.
Simultánní přepis na konferenci. Foto: Lukáš Bíba (Jeden svět)
Další skupinou jsou lidé jsou neslyšící, kteří se od prvních dvou skupin liší tím, že nekomunikují v češtině (zesílené, nebo napsané), komunikují v českém znakovém jazyce.
Český znakový jazyk jako mateřský jazyk neslyšících
Pro neslyšící je český znakový jazyk (ČZJ) mateřský jazyk, tak jako pro většinovou slyšící společnost v České republice čeština. A stejně jako vy očekáváte, že ve škole, na úřadech, v televizi, na webových stránkách atd. budou informace sdělovány v češtině, tedy ve vašem mateřském jazyce, tak i my, neslyšící, chceme informace ve svém mateřském jazyce, chceme a potřebujeme přijímat informace v českém znakovém jazyce. Protože ČZJ je pro nás – na rozdíl od češtiny, kterou neslyšíme – smyslově přístupný.
V češtině můžeme komunikovat pouze psanou formou, nikoliv mluvenou. Mluvená forma ale v přímé komunikaci převažuje, proto je naprosto přirozené a pochopitelné, že komunikujeme v jazyce, který je nám smyslově přístupný. Platí tedy, že i když jsme se narodili a vyrostli v České republice, nekomunikujeme primárně v češtině, ale jiným – smyslově přístupným – jazykem: ČZJ.
Český znakový jazyka jako jazyk nezávislý na češtině
Naprostá většina lidí je překvapena informací, že český znakový jazyk není závislý na češtině, nevychází z ní a proto se češtinu neslyšící vlastně neumí, protože je to jiný jazyk. Podívejte se na následující video, kde je velmi pěkně vysvětleno, že čeština a český znakový jazyk na sobě nejsou závislé, které vytvořily studentky oboru věnující se lingvistice znakových jazyků na FFUK:
Mohou neslyšící číst a psát?
Ano, neslyšící mohou číst a psát, ale češtinu neslyšíme a ani jsme ji nikdy neslyšeli. I když jsou nám psané texty v češtině smyslově přístupné, vidíme je a můžeme je číst, neznamená to, že jim dobře rozumíme: tyto texty jsou v jazyce, který jsme nikdy neslyšeli.
Neslyšící umějí číst a psát, znají písmena, mohou si přečíst texty v psané češtině, nejde ale o “čtení” nebo “psaní”, ale o porozumění a o to umět jazyk správně používat.
Čtení a psaní vs. porozumění
Platí to úplně stejně, jako když vy budete číst anglický text. O tom, zda textu porozumíte, nerozhoduje, zda umíte číst, ale jestli umíte anglicky – tedy ovládáte jiný jazyk, než je ten “váš”.
Podobně jako vy se musíte naučit gramatiku toho cizího jazyka, jeho slovní zásobu – a tu si neustále rozšiřovat –, podobně se já stále učím česky. Takže se učím nejen slovní zásobu, ale i pravidla slovosledu, skloňování jmen a časování sloves…
Stejně jako je individuální míra znalosti angličtiny u vás slyšících, tak stejně individuální je míra znalosti češtiny u neslyšících. Jsou tací, kteří čtou a píší bez problémů, jiní mají s porozuměním textů problémy a píší s chybami.
I když neznáme přesné procento, můžeme – bohužel – konstatovat, že neslyšící často nečtou s porozuměním.Přestože dosud neproběhl žádný rozsáhlejší výzkum, můžeme to podložit dílčími studiemi, jejichž správnost mohou potvrdit lidé, kteří s neslyšícími přicházejí do kontaktu. (srov. Jazyky v komunikaci neslyšících, s. 201 (odkaz na externí web).
Proč je tolik neslyšících, kteří neumějí dobře česky? Proč je to učitelé nenaučí?
Neslyšící se česky naučit mohou, je to však pro ně obtížnější než pro cizince učící se češtinu. Důvody jsou tyto:
ze způsobu existence znakových jazyků vycházející naprosto jiná gramatická pravidla, než jsou gramatická pravidla češtiny. ČZJ funguje na úplně jiných základech a používá naprosto odlišné gramatické prostředky (prostor, pohyby hlavy a mimika obličeje)
velkou překážkou v učení se češtiny je i to, že čeština je flektivní jazyk a tvary slov se mění (narozdíl např. od angličtiny) –- toto je těžké i pro cizince, kteří mají možnost si tvary slov ve větách “naposlouchat”, my se je však musíme naučit…
nemožnost učit se češtinu spontánně v přirozených komunikačních situacích – jako se ji učí cizinci –, neslyšící češtinu jednoduše neslyší. Musí docházet k řízenému učení
záleží pochopitelně i na osobnostních předpokladech každého člověka a na učiteli – to jistě také znáte a můžete to potvrdit
Repertoár prostředků, který ČZJ využívá, je jiné a pravidla gramatiky jsou velmi odlišná od češtiny. To učení se češtiny ztěžuje, což se ukazuje i obráceně na kurzech ČZJ, na kterých se slyšící učí náš jazyk. Je zajímavé, že to, že se neslyšící uživatelé ČZJ nenaučili dobře česky lidi překvapuje. Přitom nám ti samí lidé na kurzech, na kterých se učí náš jazyk, říkají, jak je ČZJ těžký. :-) Ano, oba tyto jazyky jsou hodně odlišné, takže by nás nemělo překvapovat, že je ani jedna skupina úplně skvěle neovládáme. :-)
Nejde však jen o gramatiku a slovosled, ale i o zvyklosti, co se v určitých situacích říká, co se hodí a co se naopak nehodí říct, jak je obvyklé něco vyjádřit. Tyto sociokulturní aspekty jazyka se také těžko učí, když je nemůžete slyšet v přirozených situacích..
To jste asi také zažili, pokud jste se učili angličtinu jen ve škole nebo z učebnic, že skuteční Britové či Američané mluví trochu “jinak”. Protože při učení se cizímu jazyku nejde jen o gramatiku a slovní zásobu, ale také o to vědět, co je obvyklé jak a kdy říkat.
Shrnutí a závěr:
neslyšící uživatelé ČZJ se mohou naučit číst a psát
neslyšící uživatelé ČZJ často nečtou s porozuměním
neslyšící uživatelé ČZJ často neumí český jazyk v psané komunikaci správně používat
pochopitelně je žádoucí a nutné, aby se neslyšící češtinu učili, neboť v ní potřebují přijímat informace z psaných textů
zároveň je ale potřeba umožnit neslyšícím přijímat informace v jejich mateřském jazyce, tedy ČZJ, ať již díky tlumočení – jako to vidíte teď tady, nebo pomocí videí v českém znakovém jazyce
O autorce článku:
Mgr. Radka Nováková, Filozofická fakulta Univerzita Karlovy, Ústav bohemistiky pro cizince a komunikace neslyšících.
Radka Nováková je odbornou asistentkou v Ústavu bohemistiky pro cizince a komunikace neslyšících na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Vyučuje zde předměty zaměřené na lingvistiku znakových jazyků, kulturu a historii Neslyšících a také český znakový jazyk. Dále je spoluzakladatelkou organizace Pevnost – České centrum znakového jazyka, kde v současnosti působí na pozici provozní ředitelky a příležitostné lektorky kurzů českého znakového jazyka. Publikovala několik odborných studií, mezi poslední významné publikované práce, kde působila na pozici hlavního metodika lingvistických částí vznikajících dokumentů, patří Referenční rámec pro znakové jazyky a Popisy referenčních úrovní A1–B2 pro český znakový jazyk (odkaz na externí webovou stránku).
Použité zdroje:
HUDÁKOVÁ, Andrea (ed.), 2005. Ve světě sluchového postižení. Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postižených, s. 11–48. ISBN 80-86792-27-7.
KOMORNÁ, Marie, 2008. Psaná čeština českých neslyšících – Čeština jako cizí jazyk. 2. vyd. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka, 79 s. ISBN 808-721-829-9.
MACUROVÁ, Alena, HÁNKOVÁ, Dana, 2011. Chyby v psané češtině českých neslyšících. Speciální pedagogika, 21(3), s. 178–190. ISSN 1211-2720.
MACUROVÁ, Alena, 2006. Jazyky v komunikaci českých neslyšících: český znakový jazyk a psaná čeština. In: Vzdělávání sluchově postižených. Sborník příspěvků k mezinárodní konferenci Vzdělávání sluchově postižených (pořádané MŠMT ČR 6.–7. 12. 2006). Praha: MŠMT, s. 25–31.
MACUROVÁ, Alena, 1994. Jazyk v komunikaci neslyšících (Předběžné poznámky). Slovo a slovesnost. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, 1994, 55(2), s. 121–132. ISSN 0037-7031.
MACUROVÁ, Alena, 2007. Lingvistika a cesty ke gramotnosti neslyšících. Speciální pedagogika, 17, č. 1–2, s. 49–61. ISSN 1211-2720.
MACUROVÁ, Alena, 2011. Na výuku psané češtiny (i) kontrastivně? In: Anna Cícha Hronová – Radka Zbořilová (eds.). Čeština ve výuce neslyšících – elektronický sborník: soubor článků sebraných k příležitosti ukončení lektorského kurzu pro pedagogy. Praha: Střední škola, Základní škola, Mateřská škola pro sluchově postižené, Výmolova 169, Praha 5, 150 00 – Jazykové centrum Ulita, s. 15–19.
MACUROVÁ, Alena, 1998. Naše řeč? In: Naše řeč, 81, č. 4, 179-188. ISSN 0027-8203.
MACUROVÁ, Alena, 2007. Výuka češtiny pro neslyšící: inspirace odjinud. Speciální pedagogika, 17 (3), s.177–182. ISSN 1211-2720.
MACUROVÁ, Alena, 2006. Komunikace, psaná čeština a čeští neslyšící: Problémy interkulturního porozumění. In: Ruce.cz [online]. [cit. 2022-05-27]. Dostupné z: http://ruce.cz/clanky/63-komunikace-psana-cestina-a-cesti-neslysici.
HUDÁKOVÁ, Andrea, 2008. Čeština ve vzdělávání dětí s vadou sluchu. Praha. Disertační práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav českého jazyka a teorie komunikace.